Jak nepřehlížet “malé” závislosti?

Znáte takovéto situace?

Máte v hlavě plán, co ten den musíte, nebo chcete udělat.
Sednete k počítači a začnete…ne pracovat, ne organizovat den… začnete projíždět sociální sítě. Ještě jeden článek o tom jak někdo cestuje po světě, ještě jeden profil zkouknu – je zajímavej – a ty úžasný koťátka. Jé, ten medvíde je srandovní… a tak dále a tak dále – dopoledne na facebooku a instagramu uteče jako nic. A to jste chtěli jen tak kouknout, jestli nemáte nějakou novou zprávu.

To samé v televizi, nebo na notebooku. Zkouknu dnes novej seriál. Ty jo…tak pokračování příště jo? To musím ještě jeden díl. No tak když je to teď tak zajímavé – ale v jednu po půlnoci jdu spát, kdyby nevimco! No tak jsou tři, to už bych fakt měl jít. Kdy jsem u toho vlastně usnul?

Zní vám to povědomě?

Buďte si jistí, že nejste jediní. Lidé se nedokáží odlepit od youtube, facebooku, seriálů, úžasného života ostatních na Instagramu a v neposlední řadě i online her.
Obsah na těchto médiích je návykový. Nabádá nás k zhlédnutí ještě toho a tamtoho, k shlédnutí dalšího příběhu, k zjištění co je za dalším rohem.

A když si dostatečně zvykneme, přichází strach ze ztráty. Strach z toho, že neuvidíme další informace a co kdo dělá na FB, že neuvidíme jak ten či onen žije vysněný život, který bychom si zasloužili i my. Jak nám utíká jeden díl seriálu, který byl “určitě” ten stěžejní.

Ta ztráta je skutečná a postihla tak či onak každého.

Bohužel to není otázka jen mladé generace – i když tam je tato věc nejčastější. Mnoho starších lidí brouzdá na netu jako by šlo o život. Sociální média, seriály, filmy, nákupní servery – nic nezůstalo ušetřeno. 🙂

Proč?!

Virtuální svět nabízí útěk. Útěk z reality, která mnohdy není moc příjemná. Je to místo, kde si každý najde co chce, co se jim líbí. A když je jedna věc omrzí, je zde tolik dalších možností!

Navíc zde má mnoho lidí pocit štěstí, nulové zodpovědnosti, bolesti a starostí.

Taková závislost je opojná a odměňuje nás jedním přílivem dopaminu za druhým. Cítíme se skvěle a máme nad vším kontrolu.

Tedy alespoň si to myslíme…

Proč tedy když dojde v telefonu baterka, když jsme mimo signál internetu, když nemůžeme z pracovních jiných důvodů na net jsme tak nervozní? Proč na to tak často myslíme? Proč věnujeme tolik času něčemu, co nám nic nepřináší? Proč máme strach, že nám něco uteče, že nebudeme patřit do té námi idealizované komunity? Proč máme strach, že naše oblíbená postava nebude součástí naší skvělé noci?

Proč žijeme stále více virtuálně a se skutečnými přáteli se nestýkáme ve skutečném světě?

Znám lidi u kterých to došlo tak daleko, že se jim nakonec rozpadl vztah. Mnoho lidí si myslí, že se jich to netýká. Když se ale nad tím zamyslí, týká se jich to stejně jako mnoha jiných lidí, kteří si to již přiznali.

Nakonec zjistíme, že už neumíme žít bez všech těch úžasných informací na netu. A začneme hledat řešení. Začneme ho hledat, protože si uvědomujeme, že takto to dál nejde.

Co by nám tedy mohlo přivést rovnováhu?

Znám lidi, kteří to vzali z gruntu. V mobilu nemají internet (úplně slyším jak nyní někteří z vás úpí). Zbavili se televize, nekoukají na zprávy, nehrají počítačové hry, na počítači jsou jen v zaměstnání, pokud to jejich pozice vyžaduje.

No ne, že by to nebyl ideál – ale nebuďme tak brutální! 🙂

Ale myslím, že postačí, když si vytvoříme rozumnou rovnováhu.

Jak tedy na to:

  • určete si kolik denně času strávíte na síti a u televize.
  • snažte se tento čas dodržet. Ne striktně – ale snažte se.

Když pak začnete být při abstinenci nervozní, začne vám vaše oblíbené médium chybět, zpomalte a pomalu, hluboce dýchejte, přičemž se budete soustředit na dýchání, nebo na jeden bod. Ten pocit ztráty pomalu přejde. Myslete vědomě na jiné věci, na jiné prožitky.

  • sbírejte zážitky z reálného života.
  • tyto zážitky opravdově prožívejte a vracejte se k nim.

Určete si plán. Na měsíc, ale třeba na rok. Procestujte všechny zámky ve vašem kraji. Projděte stezky, které mají nějaký příběh. Poznejte zemi, kterou jste chtěli vždy poznat a dejte si s jejím objevováním načas. Udělejte tisíc fotek a po návratu je zajímavě zpracujte a předveďte známým, které pozvete k sobě.

  • žijte doma něčím jiným než médii.
  • udělejte si čas i na děti.

Čtěte – zkuste to i když jste knihu nevzali několik let do ruky. Najděte si příběhy v knihách. Hrajte s dětmi hry. Věnujte se vylepšování domácnosti. S rodinou více mluvte, zajímejte se o ně…

  • udělejte si digi detox.
  • zkuste někam založit telefon na den, na celou dovolenou.

Dokážete omezit pobyt na médiích, u televize, u her na polovinu? Nemluvím o tom, když se někdo večer dívá na film a jeden, dva díly seriálu. Nebo když si něco zajímavého nahrajete, protože nejste schopni trpět každých 20 minut u 10minutových reklam. A dovolená – to je kapitola sama pro sebe. Vždy si lidi na dovolené užívali toho, že jsou mimo. Že si od všeho odpočinou. A nyní? Na pláž, do jídelny, do města, vlastně i do moře – jak jinak, než s mobilem a ideálně vše on-line. 🙁 Odpočiňte si od mobilu, počítače a jen si užívejte!

  • buďte vděční za to co máte.
  • užívejte si realitu, která není tak špatná.

Asi těžko nám bude zase znovu 20, nebo 25 abychom mohli svobodně cestovat po světě. Ale to přeci nevadí – a tím, že budeme koukat každý den jak někdo žije na Instagramu, kam dává jen ty nej fotky, píše jen ty nej zážitky, které jsou mnohdy upravené pro věrného čtenáře, si nijak nepomůžeme. A náš svět se koukáním nezmění. Vděk za to co máme, za to, co jsme dokázali nám může pomoci.

  • tady a teď.
  • přítomnost je nejlepší realita.

Zde je krátké meditační dýchání, které můžete použít:

Dýchej.

Prostě klidně dýchej.

Prociť vzduch, který se pohybuje dovnitř a ven z těla.

Podívej se kolem sebe.

Toto je vaše bezpečné místo.

Vaše okolí.

Vaše místo kde jste v tomto okamžiku.

Dýchej.

Teď poslouchej.

Co slyšíš?

Nechte zvuky procházet skrze vás.

Dýchej.

Jste důležitou součástí vašeho okolí, protože vaše okolí je součástí vás.

Nejste sami.

Dýchej.

Cítíš, že ti úsměv bliká přes rty.

Je jen zde.

Vše je v pořádku.

Užijte si každý den. Já si jdu udělat čaj, k tomu něco sledkáho, třeba jednu studentskou pečeť a kouknu na jeden díl seriálu – fakt, jen na jeden! 😂😆🤣

Ve skutečnosti jdu za hodinu na přednášku – a vy se mějte fajn

Luboš Szabó

Jmenuji se Luboš Szabó. Mým velkým zájmem a náplní posledních 11 let je koučink a sebekoučink. Pomáhám lidem najít cestu tam, kde ji oni sami nevidí, nebo se jim nedaří po cestě, kterou si vybrali jít vpřed. Pomáhat lidem mne naplňuje. "Lidé, kteří uspěli a daří se jim, museli nejdříve o něčem snít." A pomáhat plnit sny jiným lidem je pro mne priorita. Luboš je kouč a více si o něm můžete přečíst TADY . Je autorem kurzu Zakázaný sebekoučink
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.