Můj příběh a osobní vize

Každý příběh je zajímavý.

Z každého příběhu se dá inspirovat, poučit.

Zabývám se hledáním cest.
Cest, které vedou k pohodě.
Podle mne je to to nejdůležitější. Občas jsme v životě zdraví, někdy nemocní. Jsou chvíle, kdy jsme šťastní, ale musí přijít chvíle, kdy jsme z něčeho nešťastní -  pohodu, tu ale můžeme cítit stále.

Žiji v pohodě - dělám co mne baví  co zároveň pomáhá lidem. Sním, a ty sny přetvářím ve skutečnost. Tedy většinou - jsou sny, které zůstávají jen sny. Protože kdyby si člověk splnil vše o čem sní - co by mu pak zůstalo ke splnění?

Nechápu lidi, kteří si nejdou za svým cílem, za svojí vizí a jen o tom mluví. To přeci není k ničemu. A tak jim v tom pomáhám. Mnohdy nám přeci stačí přestat se bát a vydat se na cestu...

Nesnáším zimu a tak si takřka každý rok alespoň dvakrát zajedu někam kde je teplo, kde se cítím dobře - a vím, že pokud to je potřeba, vezmu si svoji "kancelář" s sebou a mohu pracovat odkudkoli.  Ale upřimně - není důležité, kde jsem, hlavně, že vím, že jsem s tím v pohodě. 

Ke svobodě a pohodovému myšlení musí člověk dospět:

Svoboda neznamená nic pro ptáka, který se ještě nenaučil létat.“   Valeriu Butulescu

Nemám v úmyslu se zde chlubit a vyprávět vám v čem jezdím, v čem bydlím, kam jsem se již podíval. Ani si zde nemíním vylévat srdce a vykládat o tom, že jsem již jako malý měl sen… nechci vyprávět nic co bych nemohl doložit. A především, nebudu vykládat nic, co by pro vás nemělo nějaký smysl.

Jak tedy začala moje cesta k podnikání? 

Pracoval jsem několik let v ČT – byla to super práce, volnost, úžasný lidi. V srpnu 1989 můj kolega utekl „za kopečky“ přes Jugoslávii. Nevěděli jsme o něm několik dní. Šel pěšky přes hory až do Německa, kde již měl domluvené kontakty. O několik měsíců později se ukázalo, jak to byl nesmyslný risk. Ale kdo to mohl vědět, že?

Pro mne to byl ovšem přelom, který naprosto otočil můj život. Kolega, který utekl, byl čalouník. A protože nikdo rychle nebyl volný, dostal jsem jako povinnost dohlížet na věci ve skladu látek a čalounických potřeb, které se používaly na natáčení. Kolegyně, která pracovala v jiném studiu, potřebovala čalouníka a tak požádala mne. Vytvořila zcela logickou paralelu - čalounické věci – člověk – čalouník. Měl jsem, a vlastně ještě částečně mám, takovou nešťastnou vlastnost – neumím říci NE. A tak jsem jí to slíbil. Druhý den jsem se začal učit šít na průmyslovém šicím stroji a sedačku jsem za týden očalounil tak, že mne paní doporučila dále. A tak jsem najednou měl čalounickou firmu. A ta mi vydržela 10 let.

Další firmu jsem založil ještě bizarněji – bylo krásné léto a tak jsme se jako rodina rozhodli jet na 14 dnů do jižních Čech. Objednali jsme si chalupu od agentury na to specializované a ještě se ujišťovali, zda je objekt vhodný pro děti. Byli jsme několikrát ujištěni, že lepší bychom asi nenašli, úžas, pohádka a krása. 

Poté co jsme přijeli na chatu, zůstali jsme doslova v šoku! Nebudu přehánět – obývací pokoj s TV velikosti krabice na boty, byl široký na rozpažení rukou. Sprcha vysela nad WC, bez jakéhokoli prostoru a z okna jsme se koukali na skládku. A co byla opravdu třešnička na dortu, byl vstup do ložnice po venkovním schodišti – to bylo s rok a půl starým prckem dokonalé! Jakmile jsme chatu prošli, chtěl jsem jet zpět domů a… no to je jedno.

Ale jednu věc jsem udělal ihned po návratu – založil jsem firmu www.agenturachata.cz a ta funguje do teď. Tato firma prošla mnoha fázemi, ale o tom budu vyprávět, nebo psát jindy.

Dalším obratem v mém životě byla těžká nemoc, kdy mi šlo bez přehánění o život. V té době jsem již měl několik let tak strašné bolesti hlavy, že jsem se na to, že se z operace neprobudím snad i těšil. Jedno vím jistě – nebál jsem se.

Vše dobře dopadlo, ale změnily se mi priority. Najednou jsem zjistil, že jsem na pár let přestal žít. Že jsem se sice dále uměl dívat kolem sebe, díval jsem se, jak teče potok, poslouchal jsem jeho zpěv, ale nevlezl jsem do něj. Díval jsem se na louce, jak kolem létají motýli, ale nerozběhl jsem se za nimi. Viděl jsem na cestě nádherný kamínek, ale neohnul jsem se pro něj. Přestal jsem si užívat, hrát si. A kdo z vás si hrát umí, ví, jaká to byla ztráta.

A také jsem zjistil, že i když se člověk zapřísahá, že s tou jednou zůstane navždy, že to tak někdy jednoduše nedopadne.

Ale když něco končí, tak něco nového začíná. A opravdu začalo. Přišel 

jsem takřka o vše – zůstal mi zadlužený dům a pár tisíc. Ale získal jsem něco důležitějšího. 

Nadhled 

Pohodu

Nové sny

Nové cíle

především novou přítelkyni

Ta mne nejen dostala z mé slepoty, z mých obav a dokonce něco nemyslitelného – z obrovských bolestí.

Vrátil jsem se k hraní si a díky těmto zkušenostem jsem přidal i tvoření. A tak se nyní věnuji těmto těmto věcem:

  • Vedu svoje dvě firmy a pomáhám lidem kolem sebe s podnikáním a jejich osobním pohledem na podnikání i na obyčejný život. Obyčejný život, který by obyčejný být neměl.
  • Napsal jsem eBook, který se věnuje pronájmům rekreačních objektů. Je určen jak zkušeným majitelům, tak majitelům, kteří teprve začínají, nebo o tom jen uvažují.
  • Pomáhám lidem ujasnit si jejich místo v životě. Pomáhám jim s jejich starostmi a problémy. Pokud vás to zajímá, můžete si vyplnit objednávku na KOUČINK
  • Vzdělávám se – a to takřka neustále. Stále čtu, sleduji videa, nechám si poradit od zkušenějších v mnoha věcech, o kterých se chcidozvědětvíce a absolvoval jsem mnoho vzdělávacích kurzů.
  • Jsem spokojený. Vím, kam jdu a i když nevím co potkám za dalším rohem, těším se na to a neberu to jako problém, ale jako výzvu, jako příležitost. A to vy můžete přeci taky.

Byl bych rád, kdyby každý z nás našel to svoje místo, tu svoji cestu. A upřimně - najít ji dá někdy pořádnou práci.

Rád vám s tím pomohu.

teprve, pokud jsme my sami v pohodě, můžeme pomáhat druhým.

Luboš Szabó